Jak to všechno začalo

Na konci devadesátých let, již jako vyučený strojník pro lodní dopravu, jsem pracoval pro Českou lodní dopravu. Jednoho dne jsme s přáteli seděli v baru, když mi kamarád z východního Německa položil otázku, která mi změnila život:

"Nechtěl bys zkusit dělat v Německu na tankeru?"

V té době jsem si ani neuměl představit, co tanker vlastně je. Během vyučení jsem jezdil na bočnokolesovém parníku v Praze, později na dálkové plavbě na remorkéru nebo člunu, převážejícím ovesný šrot a pšenici mezi Českem a Hamburkem. Peněz nebylo mnoho, ale tehdy to stačilo.

Ten večer, trochu ovíněný, mi to přišlo jako skvělý nápad. Slovo dalo slovo a už další noc jsem seděl v autě směr Aschaffenburg. Dodnes si živě pamatuji, jak mě kamarád vysadil ve dvě ráno na benzínce se slovy: "Počkej, ráno si tě někdo vyzvedne," a odjel.

Začátek byl jako z jiného světa. Po sychravé noci na benzínce přijela kolem osmé ráno starší dáma a anglicky se mě zeptala: "Ty musíš být ten Čech, který k nám jde pracovat." Brzy jsme vyrazili směrem k mému prvnímu tankeru, který – jak jsem se dozvěděl – rodiče darovali svým dvěma synům.

Co vám budu povídat, začátek byl katastrofální. Zjistil jsem, že vlastně nic neumím. Anglicky se se mnou nikdo nechtěl bavit, a tak jsem dostal ultimátum: do týdne se naučit základy němčiny, nebo – jak řekli mladí majitelé – "potáhneš zpátky, odkud jsi přišel."

Za týden jsem se naučil asi 200 slovíček, a během dvou týdnů jsem alespoň částečně rozuměl, co se po mně chce. Na té lodi jsem tehdy strávil čtyři týdny, zhubl jsem asi deset kilo a osvojil si základy němčiny.

Během několika příštích let jsem zdokonalil němčinu, vystudoval střední a následně vysokou školu a dodělal si veškeré kapitánské patenty a certifikáty potřebné pro danou profesi. Dnes pracuji již dvanáctým rokem jako lodní kapitán. Celkem jsem na lodi strávil bezmála 25 let, z toho zhruba dva roky také ve školství – ale o tom až jindy.

Převážnou část své kariéry jsem pracoval na tankových plavidlech převážejících chemikálie a zkapalněný plyn. Během těchto let jsem potkal spoustu naprosto úžasných lidí – ale bohužel i spoustu arogantních a povýšených jedinců, kteří si i dnes myslí, že lidé z východu jsou něco méně.

Nejčastěji jsem se s tímto přístupem setkal u některých kolegů z Nizozemska. Mnozí z nich neměli téměř žádné vzdělání, ale stále se chovali, jako by žili v době kolonií, a cizince považovali za méněcenné. Samozřejmě nelze házet všechny do jednoho pytle – právě díky cestování jsem v Nizozemsku potkal i výjimečně skvělé lidi.

Bohužel však rasismus a xenofobie v této profesi stále přetrvávají. Je to částečně dáno sociálními poměry – v zahraničí bývá práce na lodi považována za podřadnou, a mnoho místních ji nechce dělat. Většina z nich chce zůstat doma, s rodinou a přáteli. Právě proto firmy najímají tolik cizinců – a musím říct, že jsem se na lodích setkal s neuvěřitelně vzdělanými lidmi: inženýry, magistry, dokonce i s kolegou, který vystudoval konzervatoř.

O to smutnější je, když přijdete na loď jako zkušený profesionál, který ovládá řeč, má vzdělání i praxi – a kolega vám nepodá ani ruku, nepozdraví, jednoduše vás ignoruje. Naprostá neúcta. Ale jak říkám – nelze všechny házet do jednoho pytle. Člověk by měl zůstat pozitivní a snažit se vidět svět hezčí, i když to není vždy snadné.

Někdy je ale třeba na takové chování upozornit. Jak se říká: "Kdo mlčí k bezpráví, souhlasí s ním."

Dnes pracuji pro Shell na zajímavém projektu elektro-plynových lodí, které mají být ekologičtější než klasické dieselové lodě. Věřím, že mnohé z vás bude zajímat, jak taková loď vypadá – proto přikládám pár fotografií.